Umístění: ulice Hanácká, Brno-Tuřany: mapy.com

Areál tuřanského kostela prošel velmi složitým vývojem, který není v dosavadní literatuře uspokojivě zpracován. Původně zde stával kostel Panny Marie – románský, doložený poprvé nepřímo  v letech 1275 až 1278. Stál na starém hřbitově, mezi dnešním kostelem a jezuitskou rezidencí, na místě novobarokní kaple Zjevení Panny Marie v trní z roku 1901.

Kaple Zjevení Panny Marie v trní

S podporou papeže Julia II. byl kostel roku 1510 opraven. Roku 1610 byl za přispění kardinála Františka z Dietrichštejna obnoven a rozšířen. Za švédského vpádu sloužil jako konírny, obnoven byl v roce 1649. Kromě farní funkce sloužil též jako poutní. O tuřanském poutním kostele psal již Bohuslav Balbín roku 1658. Vyobrazení, připojené k tomuto spisu, zachycuje areál ohrazený vysokou zdí. V jeho středu stál poměrně velký kostel s průčelní věží. Pokud lze posuzovat z poněkud neumělé rytiny, měl kostel již v té době raně barokní podobu. V okruhu kolem kostela stálo několik (zachyceny jsou čtyři) hranolových kaplí se stanovými střechami s lucernami.

Poutě do Tuřan se konaly nejen z okolí Brna, ale i zdaleka, též     z uherského Slovenska. Kolem kostela vznikl patrně ve 2.polovině 17. století čtyřkřídlý obdélný ambit se čtveřicí kaplí v nárožích. Zvon, který vysel v západní průčelní věži, byl ulit roku 1484.

V letech 1693-1698 postavil Jan Křtitel Erna severně od starého kostela a ambitu raně barokní kapli sv. Anny, sloužící jezuitské rezidenci. Pod kaplí byla zřízena hrobka, v níž jsou snad pohřbeni někteří jezuité, kteří zde vedli duchovní správu v letech 1666-1773. Také tato kaple je – stejně jako starší kostel – zakreslena ještě na I. vojenském mapování, ve srovnání se starým kostelem jako drobnější bezvěžová stavba s výrazným západním štítem.

Mnohem výstižnější je však zobrazení obou kostelů, jezuitské rezidence a dalších drobnějších staveb na vedutě F.M.Wernera někdy z poloviny 18. století, zachycující celý areál v jeho vrcholné podobě. Barokní areál disponoval vedle kostelní věže ještě třemi věžemi v západní frontě celého komplexu, tvořené vysokou zdí se vstupními branami. Hranolové věže stály v severozápadním a jihozápadním nároží komplexu a rovněž mezi oběma kostely.

Friedrich Bernard Werner: Tuřany/Turas po roce 1739

K zásadní změně došlo roku 1804, kdy byl starý kostel zbořen a na takto získanou plochu se rozšířil hřbitov. Současně byla v letech 1804-1806 kaple sv. Anny zvětšena stavitelem M. Kmentem ml. podle projektu vypracovaného v provinčním stavebním ředitelství v Brně, plán signoval Karl von Jacobi. Loď byla prodloužena k východu na dvojnásobek původní délky a doplněna hudební kruchtou, byl postaven presbytář a sakristie. Nové části kostela se přizpůsobily raně baroknímu tvarosloví původní stavby. Ze zbořeného farního kostela byla na takto vzniklý nový farní a poutní kostel přenesena farní správa a svatoanenské patrocinium bylo změněno na mariánské (Zvěstování Panny Marie). Při likvidaci starého kostela byl vyjma východní strany zbořen také ambit.

Rakouské ležení

Nejstarší katastrální mapa z roku 1825 zachycuje situaci již po popsaných změnách. Dvě nárožní kaple, které přetrvaly jako součást východního křídla ambitu, byly roku 1831 zrušeny a změněny na skladiště, ve zbytku ambitu byly upraveny byty pro kostelníky, za obcí byl zřízen nový hřbitov. Jižně od průčelí barokního kostela je zakreslena hranolová stavba, kterou lze ztotožnit se třetí z výše uvedených věží. V severním nároží kostelního areálu, na místě dnešní šestiboké mariánské kaple, tehdy ještě existovala severozápadní nárožní věž. Podle literatury byla roku 1819 při kostele postavena zvonice, snad jen provizorního charakteru. Na plánu z roku 1825 ji nelze identifikovat (pokud nevznikla na místě některé z věží).

K poslední zásadní proměně tuřanského kostelního areálu došlo koncem 80. let 19. století. V letech 1888-1891, za faráře Jana Špirka, byly upraveny fasády kostela a po bocích průčelí byly postaveny dvě vysoké věže (zvonice), spojené s kostelem arkádou a otevřenou sloupovou galerií, podle projektu Wiléma Dwořaka, v jižní věži byl zavěšen zmíněný starý zvon z roku 1484. V souvislosti s tím byla roku 1888 zbořena zvonice z roku 1819.

Kostel s letopočtem 1888

V rámci této stavební aktivity byla v severním nároží areálu postavena šestiboká kaple Panny Marie, dle projektu Jana Křtitele Erny, překvapující svým raně barokním tvaroslovím, které ostatně charakterizuje přestavbu celého areálu v této době. Památkově chráněná kaple Panny Marie je od roku 1926 zvaná také Kaple padlých. Tehdy, z podnětu tuřanského faráře Metoděje Rouse, byly do kaple umístěny kovové desky se jmény mužů z celé farnosti, kteří padli v 1. světové válce. Poslední oprava kaple byla dokončena na podzim 2005.

Kaple Panny Marie zvaná „kaple padlých“ 1927

Kaple Panny Marie zvaná „kaple padlých“ 2008

Totéž platí o poslední nové stavbě, již zmíněné  kapli Zjevení Panny Marie v trní s výrazným pseudo raně barokním štítovým průčelím inspirovaným průčelí kostela, která byla až roku 1901 postavena jižně od kostela, zhruba v místě presbytáře zbořeného starého kostela. Stavbu provedl chrlický stavitel Gamba. Oltář vyřezal v tyrolském Gröden sochař Stuflesser, malby na oknech vznikly v ateliéru Benedikta Škardy.

Interiér kaple

Okolí kaple

Před kostelem stojí kříž z roku 1811 a socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1728, která dříve stávala na mostě u pozdější školy.

Portál kostela, uprostřed soška Sv. Anny ze starého kostela.

V roce 1898 byla v průčelí na místě původního okna zhotovena mozaika Tuřanské madony.

Mariánské sousoší v Hanácké ulici je dílem Jana Kašpara Pröbstla z doby po roce 1690. Památkově chráněná plastika představuje Pannu Marii, svatého Ignáce z Loyoly, zakladatele jezuitského řádu, svatého Františka Xaverského, významného jezuitského světce, a dva andílky.

11. listopadu 2003 se do nově opravené věže kostela, poté co se Brnem v roce 2001 prohnalo tornádo,  uložily listiny, které budoucím generacím podají svědectví o historii památky i v tomto roce prováděné opravě. Náklady na opravy dosáhly bezmála jednoho milionu korun.

V letech 2003-2004 se prováděla generální oprava obou věží a lodi. Zasloužili se o ni P. Oldřich Navařík, CRV s panem Stanislavem Javorou z Chrlic.

Zahrada a přilehlé budovy za kostelem

Dříve patřívala ke kostelu, dnes bývalá „holubárna“ z ulice Dvorecké.

Interiér kostela cca 1920

Převážná část vnitřního zařízení chrámu pochází z let 1804 až 1806, kdy byla kaple sv. Anny přebudována na nový farní kostel. Architekturu oltářů navrhl Karl von Jacobi. Dvoudílný hlavní oltář má na menze skříňový tabernákl z roku 1872. Na jeho výzdobu byly použity prvky z tepaného plechu, které v roce 1713 zhotovil brněnský zlatník Pavel Ignác Weinreich. Nad svatostánkem je dřevěná plastika trůnící Madony s dítětem, která pochází zřejmě ze třetí čtvrtiny 13. století. Stříbrné doplňky sochy zhotovil Jan Jakub Wegelin (trůn v roce 1683, plášť a korunky po roce 1689). Ve zděném retabulu hlavního oltáře je monumentální obraz sv. Anny a příbuzenstva Páně od Jana Jiřího Heinsche z roku 1708.   U paty sloupů jsou štukové plastiky sv. Cyrila a Metoděje. V lodi se nachází oltář sv. Josefa, obraz světce namaloval v roce 1815 Ferdinand Licht. Obraz Piety v retabulu protějšího oltáře Bolestné Panny Marie vytvořil v roce 1675 Bernard Rothmüller. Stejně je tvarován také oltář sv. Salvátora v podkruchtí. Volně zavěšený raně barokní obraz představuje Immaculatu se sv. Annou a Jáchymem. K jednotnému vybavení chrámu náleží také přízední kazatelna a protějškově řešený útvar mramorové křtitelnice, nad kterou je dřevěný reliéf Křest knížete Bořivoje. Varhany zhotovil v roce 1858 František Habrich. Na improvizovaném oltáři pohřební kaple v podvěží je dvojice adorujících andělů od J. J. Schaubergera z roku 1737. Čtyřlistá zrcadla v klenebních kápích vyplňují polopostavy apoštolů, které v roce 1890 namaloval F. Schönbruner.

Hody a požehnání 2021

Na novém hřbitově při Pratecké ulici byla postavena pseudoslohová kaple Vzkříšení Páně na památku odvrácení moru.

Sousoší sv. Kajetána s Kristem na kříži a socha sv. Jana Nepomuckého před kapličkou